Prevence a kompenzace

Řada obtíží pohybového aparátu vzniká, aniž by na jejich počátku stál evidentní úraz. Příčinou zpravidla bývá neadekvátní, dlouhodobé, jednostranné zatěžování těla. Tkáně pak do sebe akumulují napětí, které samy nedokážou uvolnit. A neumí mluvit jinak, než jazykem bolesti. Bolest, kterou cítíme, je jejich volání o pomoc. Ať už jde o činnosti, které vykovávat musíme (zaměstnání, škola) nebo chceme (koníčky, sportovní aktivity), existují způsoby, jak je vykovávat efektivněji, abychom si u nich ubližovali co nejméně.

Prevencí je myšlena například úprava pracovního prostředí, tzv. ergonomie pracoviště nebo třeba občasná kontrola, jak v lavici, u počítače nebo chytrého telefonu sedíme. Člověk většinou přesně ví, co mu dělá špatně, obvykle ho ale nenapadne, že by stejnou věc mohl vykonávat byť jen nepatrně jinak. Někdy ale i drobná změna přinese velký výsledek.

Kompenzace doslova znamená vzájemné vyrovnání, odškodnění. V naše případě jde o volbu vhodné pohybové aktivity, kterou tělu alespoň z části vynahradíme to, co po něm jaksi samozřejmě požadujeme. Může to být protažení ruky, která stále něco drží (a je jedno, jestli je to myš, volant nebo zboží na pokladním páse), pár pohybů po dni stráveném v kanceláři anebo třeba péče o nohy, po kterých chceme, aby uběhly maraton. Kompenzace v profi sportu je kapitola zcela samostatná.

Prací terapeuta je poradit, přitom respektovat osobní prostor klienta a v rámci něj hledat řešení. Ideálně aktivitu jednoduchou, komplexní, časově, prostorově a na vybavení nenáročnou, která klientovi dává smysl. Nařízená sestava cviků prováděná v režimu autopilota nefunguje.