Léčba je cesta

Další komplikace se objevují až s odstupem času a mohou být až doživotní. Některé jsou samozřejmě zcela v kompetenci lékařů (jakákoliv medikace, léčba bolesti, monitoring a podpora krevního obrazu…), s jinými dokážeme velmi efektivně pracovat.

Únava, zcela atypická, dlouhodobá, stresující, vyčerpávající, fyzická i psychická, na kterou nepomáhá ani káva ani spánek. Existuje množství odborných článků dokazujících, že vhodná pohybová aktivita, správně zvolený způsob a zátěž jsou paradoxně absolutně nejúčinnější. Samozřejmě, že cvičení je šité na míru a respektuje kolísání stavu. Cesta léčby je dlouhá (někdy se zdá být nekonečná) a vůbec to neznamená, že je pacient nepřetržitě hospitalizován. Dost často jen občas někam jede, někde sedí a "kape" a pak se vrátí domů. A čeká, a úplně přesně neví na co. A vlastně má spoustu času. Už to, že ráno vstane a má záměr, má plán (cvičební), mu může výrazně pomoci i po duševní stránce. Podpoří schopnost udržet pozornost, soustředit se, umožní na chvíli vnímat tělo jinak, lehce ho unavit tak nějak normálně, a možná potom i lépe spát.

Periferní neuropatie je chemoterapií (ne všemi druhy) zapříčiněné poškození obalů a vláken nervů na okrajových částech těla (typicky v oblasti podkolenek a dlouhých rukavic) s efektem nepříjemných vjemů jako mravenčení, chvění, pálení, brnění anebo naopak necitlivostí chodidel a prstů. Kromě bolestivosti může být frustrující i pocit, že "mi všechno padá z rukou, připadám si nemotorně, zakopávám, neodhadnu hloubku schodu, bojím se, že spadnu". Riziko pádu se zvyšuje trojnásobně a nijak nesouvisí s věkem, týká se i mladých léčených. Určitě je nutné trénovat rovnováhu, čití, sílu, zařadit balanční cvičení. Prvky z neuro rehabilitace. A neurální manipulace.