Péče o jizvu

Zdravě zhojená jizva je pružná, poddajná a pohyblivá, a to včetně svého okolí. Nebolí při doteku ani pohybu. Naopak nezdravě zhojená jizva je tuhá, nepoddajná, jakoby přilepená. Jsou v ní hrudky, důlky a nerovnosti a barva i teplota bývají odlišné od okolí. Pouhý dotek může vyvolat pocit pálení, píchání či mravenčení, při pohybu je v ní cítit útlak nebo tah. Jizvy po břišních operacích mohou mít vliv na kvalitu dechu i trávení. Ty v blízkosti kloubů mohou měnit kvalitu prováděného pohybu a nutit tělo hledat náhradní řešení. Logicky tedy neošetřená, nezdravě se hojící/zhojená jizva je častou příčinou rozvoje chronických bolestí. Existuje i tzv. přenesená bolest, která se může vyskytovat ve vzdálených, s jizvou samotnou zdánlivě nesouvisejících místech.

S jizvou je možné pracovat v různém období její existence. Správné načasování terapie je důležité pro výslednou kvalitu kolagenu. Ošetření v době hojení, remodelace a zrání jizvy je odlišné od ošetření jizev staršího data. Principiálně jde o intervenci do světa fascií, pojivové tkáně, jejíž základní vlastností je kontinuita, pružnost a přenos sil. Cílem terapie je tedy obnovit kluznost, provázanost, komunikaci. Vrátit jizvu zpět do těla. I jizva může být funkční.

Vznik jizvy (ať už se jedná o neočekávaný úraz nebo plánovanou operaci) je vždy doprovázen stresovou reakcí. Ta je přirozenou reakcí těla. Důležité ale je, aby prožité trauma nezůstalo nezpracováno, napětí nezůstalo uloženo v tkáních ve formě somatické paměti. Proto je na místě cílená doteková terapie. Cítící ruce terapeuta hrají hlavní roli.